Jarní prázdniny v Polsku

10. 3. 2018 - 14. 3. 2018
Jít na informace o zemi

Přes jarní prázdniny jsme si s mamkou udělali několikadenní výlet do Polska. V deset hodin nám odjížděl autobus ze Svinova přímo do Krakowa. Protože v autobusu nebyla slíbená wi-fi, tak se mi tři hodiny dlouho vlekly. Když jsme konečně dorazili na místo, nevěděli jsme, kam máme jít. Celé autobusové nádraží je totiž spojeno s vlakovým nádražím a s velkou Krakowskou galerií. Po pár minutách jsme se ale zorientovali a podařilo se nám dostat se ven. Pomocí navigace jsme se odsud dostali do asi 400 metrů vzdáleného hostelu. A jak už je naším zvykem, ihned po ubytování jsme se vydali na prohlídku města.

Stačilo přejít přes ulici a už jsme viděli první historickou památku – gotickou bránu Barbakan z 15. století, která nebyla nikdy dobyta. A právě tou začíná tzv. cesta přes Staré město. Za ní se nachází Floriánská brána, která je jedna z nejvýznamnějších brán v Krakowě. Touto bránou se totiž králové vraceli do města z vítězných bitev. Přes bránu jsme se dostali na Floriánskou ulici. Bylo na ní živo, plno restaurací, obchůdků a taky turistů z různých koutů světa. Pokračovali jsme po ní rovně, až jsme došli na Krakowský Rynek, což je jedno z největších náměstí v Evropě. Kromě historických památek se zde nacházelo i spousta hudebníků, tanečníků či živých soch, takže zde vládla velmi živá atmosféra.

Nejdominantnější budovou na Rynku byl velký kostel Nanebevzetí Panny Marie, který jsme samozřejmě navštívili. Jde o cihlovou baziliku ze 14. století. Protože Polsko je hodně křesťanská země, nachází se zde spousta nádherně vyzdobených kostelů. Mezi ně patří i tento. Za kostelem se také tyčí městská radnice. Uprostřed náměstí leží historická tržnice – Sukiennice z 13. století, která symbolizuje Krakow. Ve středověku se zde obchodovalo s kořením a hedvábím z Asie, dnes jsou zde k zakoupení různé suvenýry. I já jsem si tady něco na památku koupil. Za zmínku stojí také kostel sv. Vojtěcha stojící poblíž Sukiennice, což je jeden z nejstarších kostelů v Polsku.

Sukiennice - historická tržnice na Krakowském rynku, Krakow

Od Rynku jsme pokračovali dál ke kostelu sv. Františka z Assisi s přilehlým klášterem. Vedle kostela se nachází park, a protože jsme nikam nespěchali, prošli jsme se v něm. Zavedl nás až k Wawelu, na kterém se rozkládají hrad a katedrála, ale ten jsme si chtěli nechat až na další den. A tak jsme jej pouze obešli a napojili se na ulici, která byla plná dalších historických památek. Jednou z nich, kterou jsme si nenechali ujít, byl kostel sv. Ondřeje a další, velký krásný kostel dvanácti apoštolů sv. Petra a Pavla. Většinou jsme si památky zadávali do navigace, ale někdy se stává, že v ní něco chybí nebo že dvě místa mají stejný název. Potom je navigace nepoužitelná a musíme použít vlastní orientační smysly. A to někdy dopadá tak, že když už si myslíme, že jsme konečně našli naše hledané místo, tak zjistíme, že je to něco jiného… :-D Ale díky tomu jsme našli spoustu krásných kostelů, o kterých jsme ani nevěděli. Po jednom takovém menším bloudění jsme konečně našli i náš vytipovaný kostel Svaté Trojice a Dominikánský klášter, jehož polohu nám prozradila jeho vysoká čelní zeď, která se tyčila již z dálky. Do dějin tohoto kostela patří výčet řady požárů, z nichž si prý jeden dokonce dominikáni zavinili sami svou neopatrností při pokusech o výrobu zlata.

Dalším místem, které jsme chtěli navštívit, byla Jagellonská univerzita. Cestou k ní jsme potkali židy, kteří byli v rozverné náladě a na fotky nám dělali různé pózy :-) K Jagellonské univerzitě jsme došli těsně před zavíračkou, ale naštěstí nás dovnitř pustili. Navštívili jsme část, která se jmenuje Collegium Maius a nachází se v ní muzeum. Za rohem univerzity se nachází kostel sv. Anny, do kterého jsme také stačili ještě proklouznout. Původně jsme jej neměli v plánu, ale velmi nás překvapil svou překrásnou výzdobou, a proto jsme byli rádi, že jsme do něj zavítali.

Protože už byla trochu tma, rozhodli jsme se, že se zajdeme na vlakové nádraží podívat na zítřejší spoje do Wieliczky, a potom už se vrátíme do hostelu. Cestou jsme to vzali přes Krakowský rynek, abychom jej viděli nasvícený ve večerním světle. Když už jsme na něm byli, dali jsme si v jednom z fast foodů na večeři kebab na řecký způsob. Ze strany, kterou jsme na Rynek přišli, vedly tři uličky, my jsme si jednu z nich vybrali. Evidentně to nebyla ta, kterou jsme přišli, ale to vůbec nevadilo, alespoň jsme cestou viděli kostel sv. Kříže a nasvícené divadlo Juliusz Słowacki. Jak jsem již zmiňoval, nádraží je spojeno s galerií. Když jsme k ní dorazili, všimli jsme si, že před ní stojí obrovské kluziště. Řekli jsme si, že jestli následující den bude času nazbyt, můžeme si na něm jít zabruslit. To jsme ale ještě netušili, jaká vedra nás následující den budou čekat :-D

Hlavním plánem dalšího dne byla návštěva solného dolu ve Wieliczce. Vstávali jsme kolem sedmé hodiny. Do Wieliczky jsme se dopravili vlakem a prohlídka začala někdy kolem devíti. Měli jsme sice polského průvodce, ale když jsem něčemu nerozuměl, mamka mi to přeložila. Hned ze začátku nás čekaly schody do hloubky 64 metrů. Postupně jsme se během 2,5 hodinové prohlídky dostali až 130 metrů pod zemský povrch. Solný důl byl nepřetržitě v provozu od 13. až do 2o. století, ale potom byl uzavřen z důvodu velkých nákladů na těžbu. Je to jeden z nejstarších solných dolů na světě a je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Důl je 327 metrů hluboký, ale k návštěvě je povoleno sejít pouze 130 metrů. Je plný figurín tehdejších pracujících dělníků a zvířat (koní). Byla to nádhera! Všude na stěnách je zkrystalizovaná sůl. Dokonce zde byly i kaple, kam se chodívali dělníci modlit. Nejznámější z nich je kaple sv. Kingy, která pojme neuvěřitelných 500 osob. Je plná soch a reliéfů. Asi nejzajímavější je reliéf Poslední večeře, vytesaný podle fresky Leonarda da Vinciho. V podzemí byla vybudovaná i restaurace, takže po prohlídce jsme se zde i naobědvali. Ochutnal jsem dokonce i slanou čokoládu :-D Nevím, jak bych ji popsal. Chutnala jako normální čokoláda, jen občas převládala slaná chuť místo sladké. Odpoledne jsme se vrátili zpátky do Krakowa, ale protože byly uzavřené koleje z důvodu rekonstrukce (Jezdí po nich jen jediný ranní spoj, kterým jsme přijeli a Poláci jím jezdí od práce a pak pozdně odpolední, kterým jezdí zase z práce.), museli jsme jet autobusem.

Solný důl, Wieliczka

Nejdříve jsme se vydali na Wawel, což je nízký vrch na břehu řeky Visly. Stojí na něm Královský hrad a katedrála sv. Stanislava a Václava. Spolu s celým centrem Krakowa je také zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Katedrála byla překrásná jak zvenku, tak i zevnitř. Královský hrad byl sice zrovna v rekonstrukci, ale to vůbec nevadilo, protože lešení bylo vidět pouze z nádvoří.

Z Wawelu jsme sešli dolů a udělali si procházku kolem řeky Visly, která nás rovnou zavedla na další místo, které jsme chtěli navštívit, a to do židovské čtvrti Kazimierz. Zde jsme navštívili Tempelskou synagogu. Další synagogou, kterou jsme chtěli navštívit, byla synagoga Remu, ale tu jsme už bohužel nestihli. Zašli jsme se tedy podívat alespoň na nový židovský hřbitov, na který jsme ovšem jen nakoukli, neboť již byl taky veřejnosti uzavřený. Celý Kazimierz je pro turisty otevřen totiž jen do 16 hodin a my se tam pohybovali asi pět minut před čtvrtou. Ale těch židů, co jsme v okolí viděli… Člověk ani nemusí do Izraele, stačí, když si skočí do Polska :-) Ani nám moc nevadilo, že se na hřbitov už nedostaneme, i tak jsme viděli spoustu památek, které jsme ani neměli v plánu.

Ze židovské části jsme se vrátili zpátky na Rynek, kde jsme se jen tak procházeli a užívali si překrásného teplého dne. Zašli jsme si ještě nacpat břicha, a protože nás už z dnešního chození bolely nohy, odešli jsme zpátky do hostelu. A bodejť by nebolely, když jsme za celý den našlapali 23 km.

Další den brzy ráno jsme odjeli do Osvětimi, mamka stihla zarezervovat poslední vstupenky na půl osmé. Do desáté hodiny je vstup zdarma a bez průvodců. Nejdříve jsem byl zklamaný, protože jsem se o koncentračním táboře chtěl něco dozvědět, ale nakonec jsem byl rád. A to z toho důvodu, že zde byly umístěny tabule se všemi historickými informacemi o daném místě a navíc jsme se mohli pohybovat kdekoli jsme chtěli. Auschwitz (komplex německých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů) je rozdělen na tři části, z čehož je první a druhá část nejdůležitější. My jsme samozřejmě začali tou první.

Když jsme přišli na místo, čekala nás snad větší kontrola než na letišti. Všechny věci, které byly větší než určitý počet centimetrů, jsme museli odložit do úschovny. Dále jsme museli projít skenerem, a když vše proběhlo v pořádku, mohli jsme konečně vstoupit do samotného tábora. Naštěstí voda byla povolena :-) Tábor byl postaven na základě rozkazu Heinricha Himmlera z roku 1940. Dříve byli vězni zabíjeni přímo v tomto táboře, později se pro hromadné vraždy začal používat druhý vyhlazovací tábor Auschwitz II. Auschwitz I. se postupně rozšiřoval a byly vytvářeny nové a nové bloky. Židé, Romové, váleční zajatci, muži, ženy i děti byli rozděleni, přičemž Židé měli nejhorší podmínky ze všech. Nejdříve se popravovalo střílením, později byla v táboře postavena první plynová komora. Na bázi kyanovodíku Němci vyrobili vraždící plyn Cyklon-B. S plynovou komorou bylo propojeno krematorium, kde se mrtvoly spalovaly. Dozvěděli jsme se, že se zajatcům řeklo, že si mohou dát sprchu a přitom byli odvedeni do komory. Některé věci byly i hodně drastické. Např. fotografie hladem vyhublých dětí, či mrtvol poházených na hromadě aj. Prošli jsme si všechny budovy (bloky), které byly dnes předělané na muzea, a v každé jsme se něco dozvěděli. Například blok 10 býval určen pro experimenty. Jeden z doktorů, který experimenty prováděl, byl Josef Mengele. V bloku 11 bývali vězněni zajatci, kteří byli podezřívaní z plánování útěku a následně byli zabiti. Dokonce jsme byli i v bloku, který byl věnován na památku Československu. Ve všech bylo spousta obrázků nebo i videoprojekcí. Ve vitrínách jsme si mohli prohlédnout dochované předměty od zajatců (oblečení, protézy, brýle a vše, co jim vojáci zabavili), či shlédnout, jak např. vypadaly pokoje lékařů, dozorců, umývárny, prádelny apod. Nevynechali jsme ani zmiňovanou plynovou komoru a spalovnu mrtvol či nedalekou šibenici. Prohlídka první části nám zabrala 2,5 hodiny. Odtud jsme se přesunuli do Auschwitz II.

Auschwitz II. - Birkenau byl vyhlazovací tábor. Z Auschwitz I. na toto místo byly přemístěny hlavně ženy a Židé. Mj. zde přijížděly vlaky s vagóny plnými vězňů, kteří zde měli být zabiti. Byly zde postaveny čtyři plynové komory, které byly později zničeny, aby nacisté zahladili důkazy, že se tu něco takového dělo. Nacisté tvrdili, že se jedná „pouze“ o zajatecký tábor, to však nebyla pravda. Zemřelo tady nejméně 1,1 milionu lidí (90 %), z velké většiny Židé. Obětí ale bylo mnohem více, protože všechny dokumenty o usmrcených lidech byly spáleny. Tento tábor byl rozdělen na několik sektorů a celkem bylo postaveno asi 300 budov – vězeňské baráky, hospodářské a kancelářské budovy, latríny, umývárny, lázně, sklady a čtyři krematoria. Z tohoto tábora se dochovalo hodně málo, ale i přesto to byl neskutečný zážitek ho navštívit.

Koncentrační tábor Auschwitz II. - Birkenau, Březinka

Z Osvětimi jsme se vlakem přesunuli do Katowic. Katowice jsou modernějším městem, ale přesto jsou zde nějaké památky k nalezení. Nejdříve jsme navštívili jakýsi kostel. Alespoň jsme si to mysleli, než jsme vešli dovnitř a zjistili, že se jedná o kancelářskou budovu :-D Přesto jsme si ji ale zdokumentovali. Ještě se musím zmínit o krásných historických tramvajích. V Polsku nejdříve takovéto tramvaje jezdívaly, ale do roku 2020 se postupně budou vyměňovat za moderní. Katowice jsou jedny z mála měst, kde jsou ještě k nalezení. Poté jsme se vydali k památníku Slezských povstání. Byly to tři sochy podivného tvaru, umístěny náhodně uprostřed města, ale stálo za to je navštívit. Odtud jsme se pomalou procházkou přemístili přes Slezské divadlo až ke kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie. Byl překrásný! Je to jeden z nejstarších kostelů v Katowicích a pochází z 19. století z období novogotiky. Po jeho prohlídce jsme se rozhodovali, kam půjdeme dál. V dáli jsme uviděli obří zelenou kopuli. Rozhodli jsme se, že se za ní vydáme. Šlapali jsme dlouho do kopce, až jsme k ní konečně došli. A ne, nestálo to za to :-D Je hezké, že jsme navštívili nějakou další památku, ale po vizuální stránce to byla bílá krychle s hezkou kopulí. Ani uvnitř nebyla moc pěkně vyzdobena. Zjistili jsme si, že se jedná o katedrálu Krista Krále. Na půl páté jsme ještě měli naplánovaný odjezd autobusem do Wroclawi, a protože se pomalu blížil čas odjezdu, přesunuli jsme se na autobusové nádraží.

Cestou jsme si vygooglili, jak se dostat k objednanému hostelu. Měla tam jet tramvaj číslo 21. Problém byl, že takové tramvaje existovaly dvě (tím nemyslím směr tam a zpět). Měly stejné číslo, jely stejným směrem, ale každá končila jinde. Nakonec jsme se ale zorientovali (a to opravdu na poslední chvíli, kdy tramvaj už skoro odjížděla) a na ubytování se dostali. Hostel byl nad naše očekávání. Luxusní a za tu koupelnu, kterou jsme měli v pokoji, by se nemusel stydět ani pětihvězdičkový hotel.

Ráno jsme se vydali podél řeky Odry až k místu, kde blízko sebe stály tři kostely. Nejdříve jsme přešli přes most na malý ostrůvek, na kterém jsme navštívili velký gotický kostel Nejsvětější Panny Marie na písku. Byl obrovský a nádherný! Navštívili jsme jej samozřejmě i zevnitř. Po prohlídce jsme pokračovali přes druhý most – Tumski, na kterém visela spousta zámků -, až jsme se dostali zpátky na břeh. Zde jsme zavítali do římskokatolického kostela sv. Kříže a sv. Bartoloměje, který se zrovna rekonstruoval. Opravovala se však pouze jedna část, a to ta méně „důležitá“. Z té hezčí strany, kde byla i nádherná kašna, stál kostel v celé své kráse. Pár kroků odtud se nacházela katedrála sv. Jana Křtitele. Říka se jí taky Vratislavský dóm, a je to ústřední chrám ve Wroclawi. Není se čemu divit, katedrála byla překrásná a její dvě velké věže se tyčily až do dáli.

Odtud jsme pokračovali dál podél řeky Odry. Neměli jsme ani žádný cíl, kam dojít, jen jsme se procházeli. Cestou jsme míjeli např. národní muzeum, které se od roku 1950 stalo centrálním muzeem pro Slezský region. Na jeho zahradě nás upoutaly zajímavé sochy, tak jsme se s nimi zdokumentovali. Došli jsme až ke Grundwaldskému mostu, který nám hodně připomínal řetězový most v Maďarsku přes řeku Dunaj. Zde jsme naťukali do navigace první bod, který jsme chtěli navštívit. A to byla chyba. Jednalo se o historickou obchodní budovu, uvnitř které byly trhy. Navigace náš však zavedla k vlakovému nádraží, což bylo úplně na opačné straně od našeho cíle. Alespoň jsme si zde koupili lístek na zítřejší vlak do Gliwice. Z nádraží jsme se tedy vraceli zpátky. Cestou jsme navštívili kostel sv. Vojtěcha a míjeli jsme římskokatolickou katedrálu sv. Vincenta a sv. Jakuba. Obchodní budovu jsme poznali už z dálky. Říká se jí také Stará tržnice a byla postavena v roce 1908 spolu s druhou budovou na jiné ulici, která však byla za druhé světové války zničena. Obě tyto stavby sloužily pro pouliční obchodování v centru města.

U řeky Odry, Wroclaw

Dále jsme pokračovali k tzv. Tržnímu náměstí. Cestou jsme navštívili románskou gotickou katedrálu sv. Maří Magdalény. Odtud jsme pokračovali dál ke kostelu sv. Alžběty, ale ten byl zrovna v rekonstrukci. Přesto byl vstup dovnitř povolen. Je to jeden z nejstarších a největších kostelů ve Wroclawi a spolu s katedrálou sv. Jana Křtitele patří k nejvýznamnějším chrámům ve městě. Poté jsme došli na náměstí, na kterém se rozprostírala nádherná radnice s astrologickými hodinami a orlojem. Její stavba započala již ve 14. století a jde o nejzachovalejší stavbu svého druhu v Polsku.

Zbytek dne jsme si chtěli užít v Hydropolis, což je centrum nauky a vědy o vodě. Měli jsme v plánu se zde dopravit tramvají. Cestou na tramvajovou zastávku jsme míjeli Wroclawskou operu a pomník Anonymního kolemjdoucího, což jsou sochy lidí vylézajících ze země. V Hydropolis se nám velmi líbilo. Kromě zajímavých informací o vodě zde nechyběly ani různé interaktivní aktivity. Hydropolis bylo rozděleno na několik částí. Jedna byla věnována podvodnímu světu, jiná byla zaměřena na vodárny a způsob rozvodu pitné vody. Dokonce zde byla i relaxační část, kde jsme si mohli lehnout do pohodlných lehátek a poslouchat zvuk mořského šumu nebo amazonského pralesa. Byla to paráda! Strávili jsme zde minimálně dvě hodiny.

Zpátky už nám odtud nejel žádný spoj, proto jsme museli do hostelu dojít pěšky. Alespoň jsme si prohlídli večerní nasvícenou Wroclaw. Den jsme završili výbornou večeří v hostelové restauraci.

Na následující poslední den jsme měli naplánovanou cestu domů. Vlakem jsme odjeli do Gliwice, kde jsme hodinu čekali na minibus. Chtěli jsme se jít projít, ale byla taková kosa, že jsme se ani nehnuli z místa. Byl to asi nejchladnější den v Polsku. Po hodině čekání si pro nás konečně přijel minibus. Rozloučili jsme se s Polskem a vydali se na cestu domů.

Kolem dvou jsme dojeli zpátky do Ostravy na místo, odkud jsme i odjížděli. Polsko je nádherná země plná kostelů a nádherných památek. Celkem jsme zde po svých našlapali 83 km.

Vánoční Vídeň

15. 12. 2017 - 1. 1. 1970

Každoročně naše škola pořádá jednodenní výlet do Vídně a já...

 Rakousko

Dějepisný výlet

19. 10. 2017 - 1. 1. 1970

Letos naše škola pořádala pro sedmé třídy dějepisný výlet do...

 Polsko

Podzimní prázdniny v Budapešti

24. 10. 2016 - 28. 10. 2016

Sotva jsme se vrátili z Asie, zase jsme někam vyrazili. Tent...

 Maďarsko

Odeslat komentář
Váš email nebude nikdy zveřejněn a nikomu poskytnut.
X
Vzkaz bude odeslán jako reakce na:
Komentáře (0)