Srí Lanka 2017

     Jako každým rokem, tak i letos, jsme se vydali do zahraničí. Tentokrát to bylo do Asie na Srí Lanku. Sbalili jsme si věci, nasadili batohy a mohli vyrazit poznávat krásu další země, na kterou vždy, když si přečtu tento článek, budu vzpomínat. Letos jsme na naše měsíční dobrodružství vyrazili s mamkou sami. Na Srí Lance je časový posun +3:30 hodiny oproti letnímu českému času, což byl pro nás celkem nezvyk, protože posun o půl hodiny jsme zažili poprvé.

     Srí Lanka leží v Indickém oceánu, takže nás čekal dlouhý, celkem 10,5 hodinový let z Prahy do Colomba na Srí Lance, s přestupem v Kyjevě na Ukrajině. Bohužel vše neproběhlo tak hladce, jak jsme si mysleli, protože v Kyjevě na nás čekalo nemilé překvapení. Návazný let nám zrušili a my jsme na letišti museli čekat 10 hodin, než připraví nové letadlo. To byla hrůza :-(! Myslím, že s touto leteckou společností jsme letěli poprvé a naposled. Sice se nám to snažili vynahradit tak, že nám poskytli jídlo, abychom na letišti netrpěli hlady, ale tím jeden den na Srí Lance nijak nenahradí. Dokonce jsme měli zarezervované i ubytovaní. Naštěstí jsme se dozvěděli, že pokud bylo zpoždění delší než tříhodinové a destinace, do které jsme měli letět, je dál než 3500 km, máme nárok na finanční kompenzaci.

     Po příletu do Colomba nás překvapilo letiště. Věřili byste tomu, že místo toho, aby se na letišti prodávaly nějaké magnetky, pohledy či občerstvení, tak tam prodávali pračky, ledničky a televize :-D? Jakmile jsme se po dlouhém brouzdání po letišti konečně dostali ven, tak kromě vlny vedra, se na nás vrhla i vlna tuk-tukářů, řidičů nebo prodavačů, kteří viděli, že přiletěli turisti, proto z nás chtěli něco dostat. Jeden tuk-tukář nám nabídl, že nás sveze do Negomba za pouhých 100 LKR (což je v přepočtu 16 CZK), ale pak hned změnil cenu na 10 dolarů. Jen nás chtěl nalákat nízkou cenou, a pak ji zvýšit a myslel si, že mu to vyjde. Takové ceny nabízeli všichni tuk-tukáři blízko letiště. Proto jsme od letiště udělali pár kroků dál, k hlavní cestě, vzdálené od letiště asi 100 m, a tam jsme si stopli tuk-tuk. Ten nabídl rozumnou cenu (400 LKR) a svezl nás přímo až k našemu guesthousu. Paní domácí byla velmi milá a dohodli jsme se, že nám na další den připraví typickou srílanskou snídani, abychom si zvykli na jejich jídlo.

     Ve zbytku dopoledne jsme navštívili pláž, abychom okusili obrovské vlny Indického oceánu. Na pláži nás chvíli otravoval místní prodavač. Pořád mi vnucoval náramek, až mamka nakonec podlehla a na památku mi jej koupila (100 LKR). Odpoledne jsme se vydali na prohlídku města. Ochutnali jsme typický srílanský žlutý kokos. Poprvé jsme se setkali s tímto druhem, který byl i výrazně menší. Mně osobně chutná více ten obyčejný (velký, zelený), ale tenhle taky nebyl špatný. Na oběd jsem si dal palačinky plněné banány s medem a zmrzlinou. Mňam, byla to delikatesa! Mamka si dala smaženou rýži s kuřecím. V restauraci jsme potkali jednoho Čecha. Jaká to náhoda! Jmenoval se Viktor a na Srí Lance už byl déle a chystal se na Maledivy, ale protože mu do odletu zbýval necelý den, rozhodl se, že si projde Negombo s námi. Nejdříve jsme navštívili krásný kostel. Na Srí Lance žijí křesťané, muslimové, buddhisti, hinduisti a spoustu dalších náboženství, takže klidně vedle sebe mohly stát kostel, buddhistický či hinduistický chrám a nikomu to nevadilo :-D. Poté jsme se tuk-tukem přesunuli na velkou tržnici, kde jsme nakoupili nějaké pohledy pro rodinu a přátele. Těch pohlednic jsme teda koupili trochu více, ze Srí Lanky jsme jich do Česka poslali celkem 20. Největší problém byl sehnat nějaké magnetky. Bez Viktora bychom je snad nikdy nesehnali. Zavedl nás do jednoho krámku s oblečením, kde měl kamaráda. Ten odhrnul obří balíky plné oblečení a vzadu měl schovanou nějakou tašku, ve které byly ukryty. Jako nějaký národní poklad :-D. Ale je fakt, že pak jsme se s magnetkami setkali už jen na jednom místě, takže bylo fajn, že jsme jich pár vzali.

     K večeru jsme se ještě jednou vydali na prohlídku města. Všude bylo živo, restaurace byly nasvícené, kolem usměvaví lidé... Hned jsem si Srí Lanku oblíbil. Na večeři jsme se stavili do jedné z mnoha restaurací. Nejdříve jsme si dali obalované smažené baby banánky a potom typické srílanské jídlo – rice & curry. To jsme ještě nevěděli, že téměř každé jídlo na Srí Lance je příšerně ostré. Já mám ostré rád, ale mamce málem uhořela pusa. Naštěstí jsme si dali jen jednu porci, protože na Srí Lance je porce pro jednoho jako porce pro tři. Na uhašení naších ohňů v žaludku jsme si dali nějaké malé kapsičky, plněné směsí zeleniny a masa. Bohužel náplň byla ještě pálivější než rice & curry. Tohle nám téměř propálilo trávicí trakt :-D.

     Další den ráno na nás na stole čekala již zmiňovaná srílanská snídaně. Ochutnali jsme omelety z kokosového mléka pani pol, palačinky z kokosovo-rýžového těsta hoppers a pšeničné placky pol róti Bylo to výborné! Po snídani jsme si šli prohlédnout rybí trhy. Byl to nesnesitelný smrad, ale stálo to za to. Viděli jsme i jak se ryby suší. Muži je nosili ve velkých košících. Poté je vysypali na hromadu a ženy je potom naskládaly na síť. Tam se sušily na slunci, a jakmile byly osušeny, tak je muži opět odnesli zpět k dalšímu zpracování. Když jsme z trhu odcházeli, zastavili jsme se ještě u jednoho krámku, kde jsme si koupili 2 kg exotického ovoce – mangostan a rambutan za celkem 32 Kč. Mňam! Uvnitř mangostanu byly malé bílé kousky, které se jedly. Vypadaly jako stroužky česneku. Jejich chuť nedokážu k ničemu přirovnat. Byly sladké a výborné! Rambutan mi vzhledem i chutí připomínal liči.

     Na další den jsme měli v plánu přesun do Kandy. Ráno jsme odjeli autobusem do Colomba. Musím říct, že srílanské autobusy jsou vážně živé. Kromě toho, že vepředu nad řidičem je obrovská plochá televize a všude podél autobusu jsou repráky, ze kterých hraje typická srílanská hudba, ze které nám šla po pár dnech už hlava kolem, se nám i stalo, že do autobusu nastoupil nějaký zpěvák, pustil si karaoke a zpíval. Nevím jak je to možné, ale všichni cestující v autobuse vždy během pár minut usnuli :-D. Netuším, zda je to tou hudbou, ale je to vážně záhada. V Colombu jsme zatím neměli žádné cíle. Toto velkoměsto jsme si chtěli nechat až na konec. Jenom jsme zde přestoupili z autobusu do vlaku II. třídy. Vybrali jsme si druhou třídu, protože ta první je klimatizovaná a nemá otevřené dveře ani okna. A přijít o ty nádherné výhledy do kraje by nám za to opravdu nestálo. Cestu jsme si vážně užili. Za jízdy jsme se vykláněli ze dveří a fotili :-). Vlak totiž jel pouze 40 km/h. Problém nastal, až když jsme se někde uprostřed džungle zastavili, protože nám vypověděla službu mašinka. Po dvou hodinách se vlak zase rozjel. Strojvedoucí se zřejmě snažil dohnat zpoždění a rozjel se tak rychle, že jsme nakonec přejeli stanici a museli se vracet :-D.

     U nádraží už na turisty čekaly tuk-tuky. Jednoho jsme si vzali a nechali se odvézt do libovolného hotelu. Nacházel se u velkého jezera Bogambara, které tvoří střed pěkného města. Po zabydlení se a teplé sprše, jsme se vydali prozkoumat město. Nejdříve jsme si kráčeli kolem jezera, až jsme narazili na tlupu makaků. Byli strašně roztomilí. Hlavně ti, co jedli. Makaky jsme následovali a zavedli nás až ke Kulturnímu centru. Zde se zrovna konalo představení srílanských tradičních tanců, které jsme si nenechali ujít. Když show skončila, vydali jsme se do jižní části města. Vyhlídli jsme si zde jednu restauraci. Jídlo bylo vážně výborné, a protože jsou zvyklí na turisty, nedávali chilli rovnou do jídla, ale vedle do misky. Tuhle restauraci jsme si oblíbili a pravidelně jsme ji navštěvovali. Paní měla strašnou radost a pokaždé, když jsme přišli, nás objímala :-).

     Další den jsme měli v plánu návštěvu botanické zahrady v Peradeniyi. Cestou na autobusové nádraží jsme pozorovali obrovské varany. Botanická zahrada byla nádherná. Byla zde spousta exotických rostlin a stromů, ale nechyběli ani makakové, kteří se zde volně pohybují. V zahradě se také nachází obrovské skleníky plné orchidejí. Každá orchidej měla jinou barvu a vůni. Byla to nádhera! V zahradě jsme strávili půl dne a našlapali kolem 12 km. Viděli jsme zde i dvě svatby. Později jsme se dozvěděli, že to nebyla svatba, ale pár jeden nebo dva dny po svatbě na líbánkách. Svatba na Srí Lance probíhá stejně jako u nás, bílé svatební šaty a obřad. Během následujících dvou dnů probíhají líbánky, které se odehrávají v nádherných nazdobených zlatých nebo červených šatech.

     Po prohlídce jsme se vrátili zpět do Kandy. Navštívili jsme obrovské zeleninové trhy, kde jsme ochutnali několik druhů srílanských banánů. Od trhů jsme pokračovali do chrámu Buddhova zubu. Chrám leží blízko jezera a je hodně rozlehlý. Nachází se zde zub od pradávného Buddhy, který je ukryt v několika zlatých schránkách. Ta je schovaná a odkrývá se pouze místním ve večerních a ranních hodinách. Buddhistické chrámy mají několik pravidel, které jsme, podobně jako loni, museli dodržovat. Při vstupu jsme si tedy zakryli ramena a kolena dlouhými šátky a schovali jsme si boty do batohů a chodili na boso. Chrám byl velmi nádherný. Také jsme navštívili muzeum Buddhů, kde byly sochy Buddhů z různých zemí. V muzeu byly i zmenšeniny významných pagod a hrobek. Prošli jsme si celý areál. Tento den se zde sešli i tanečníci a hudebníci, kteří zpříjemňovali prohlídku svým hraním. Samozřejmě zde nechyběli ani makakové, ti naopak roznášeli po areálu odpadky, tím, jak se snažili v koších najít nějakou tu dobrotu :-D. Prohlídka nám zabrala tři hodiny.

     Když jsme odcházeli, seznámili jsme se s mladým srílanským studentem, který nás doprovodil na vrcholek Kandy, kde se tyčí obrovská socha Buddhy – chrám Bahirawakanda. Sotva jsme se vyškrábali na kopec, čekalo nás další lezení, a to po točitém schodišti nahoru na Buddhu. Ale stálo to za to! Výhled byl vážně nádherný, dozvěděli jsme se, i kde co leží. Např. velké vězení, které je ale téměř prázdné, neboť byli všichni, až na tři lidi, propuštěni. Po prohlídce jsme se se studentem rozloučili a šli pomalu zpátky. Samozřejmě jsme cestou nevynechali naši vyhlídnutou restauraci :-).

     Další den jsme měli v plánu navštívit sloní sirotčinec a nadaci v Pinnawale. Protože neexistuje přímý autobus, museli jsme odjet do Kegalle, odkud jsme se tuk-tukem nechali zavézt do sloního sirotčince. V sirotčinci se starají o raněné a opuštěné slony. V současné době jich zde měli kolem 60. Začali jsme krmením. Dostali jsme baby banány a nějakou zeleninu, kterou jsme slona krmili. Byl to úžasný zážitek! Dále jsme pozorovali krmení sloního mláděte mlékem z láhve. Odtud jsme se přesunuli k řece a čekali, až se sloni přijdou koupat. Nejdříve jsme zahlédli tři slony, jak pomalu kráčí směrem k nám. Za nimi už se v prachu objevovalo celé stádo. Byla to neskutečná nádhera! Přišli až do řeky, kde se koupali. Pozorovali jsme je celou hodinu, ale stejně jsme se nemohli vynadívat!

     Poté jsme se tuk-tukem přesunuli do sloní nadace. Vybrali jsme si program, který nám přišel nejlepší. Nejdříve jsme přišli k nějaké malé říčce. Kdybych měl vyjmenovat, v kolika zemích už jsme navštívili slony, tak by mi to zabralo polovinu článku. Ale to, co nabízeli tady, jsme si vyzkoušeli poprvé. Dostali jsme vyříznutý srílanský kokos, kterým jsme slona pořádně vydrhli. Museli jsme z něj smýt všechny nečistoty. Slon ležel v řece, a když mu už půlka těla vysychala, tak nabral do chobotu vodu a vystříknul ji do vzduchu, čímž namočil sebe i nás :-D. Opět nezapomenutelný zážitek. Dále jsme jiného (již připraveného) slona nakrmili a on nás na oplátku povozil. Už jsme věděli, jak na něj nasednout, a kde se chytit, protože to nebylo poprvé, kdy nás slon svezl.

     V ceně vstupenky byla také návštěva bylinkové zahrady, ve které rostou různé srílanské rostliny a používají se jako koření, léčivé byliny nebo se z nich dělají různé mastičky... Průvodce nás zavedl ke každé rostlině, pokud byla k jídlu, dal nám ochutnat i její část. Vždy nám ukázal i výrobek, který se z ní vyrábí, pečlivě nám popsal jaké je jeho složení a pak ho na nás i otestoval. Odtud jsme se vrátili zpátky do Kandy. Před několika dny, při našem příjezdu, jsme dostali od jednoho tuk-tukáře vizitku. Kontaktovali jsme ho a pronajali si od něj auto s řidičem na náš plánovaný výlet do Dambany za kmenem Veddů.

     Brzy ráno už na nás před guesthousem čekalo domluvené auto s řidičem. Nasedli jsme a před námi byla hodně dlouhá cesta. Projížděli jsme naprostým ničím. Po nějaké době nám docela vyhládlo. Vyrazili jsme totiž bez snídaně. Ale cesta byla prázdná a kolem ní nebyly žádné obchůdky. Když jsme konečně po několika desítkách minut nějaký našli, řekli jsme řidičovi, ať zastaví a šli si koupit na pozdní snídani pol róti a hoppers, což jsou srílanské speciality. Jsou hodně malé, ale neuvěřitelně dokážou nasytit. Po příjezdu do vesnice jsme museli čekat na náčelníka, zda nás přijme. Dali jsme mu dar a on nás na oplátku chytl za paže a zatřásl s nimi, což znamenalo, že máme povolení na prohlídku vesnice. Dozvěděli jsme se, že se kdysi Veddové živili lukostřelbou. Ale také to, že tento kmen už pomalu zaniká, protože potomci Veddů už žijí moderním životem. Všichni Veddové žvýkají betel, což je rostlinná droga, která se žvýká v jihovýchodní Asii. Veddové byli nejdříve v pohodě a nechávali se fotit. Později ale začínali být agresivnější a buď za fotografii chtěli velké peníze, nebo nám to úplně zakazovali. Rozhodli jsme se tedy po dvou hodinách vesnici opustit. Cestou jsme ještě navštívili místní školu, kde jsme malým, ale i velkým dětem rozdali školní pomůcky a nějaké sladkosti. Malé děti nejvíce pobavily balónky. Smáli se, když uslyšeli písklavý zvuk, který balónky vydávají při pomalém vypouštění :-D. Návštěva Veddů byla zajímavá a jsem rád, že jsme i na Srí Lance navštívili nějaké původní obyvatelstvo. Za pár let už tady nemusí být.

     Následující den ráno nás čekal přesun do historického města Polonnaruwy. Vzhledem k tomu, že je město od Kandy vzdáleno 140 km a maximální rychlost na silnici je 60 km/h, jeli jsme autobusem cca 2,5 hodiny. Když jsme konečně dorazili do Polonnaruwy, před autobusovým nádražím už čekalo několik tuk-tukářů. Jednoho jsme si vybrali a ten nás zavezl do svého guesthousu. A nelitovali jsme toho. Byl luxusní, měl nádhernou zahrádku a dokonce měl i houpací síť, do které jsem si někdy lehl a relaxoval jsem :-). Na zítřek jsme měli naplánovanou návštěvu placené části Polonnaruwy, proto jsme se rozhodli, že dnes projdeme část zdarma, abychom se příští den nemuseli zdržovat. Polonnaruwa byla v 11. – 12. století centrem srílanského království, odkud se vládlo celé zemi. V neplacené části se nacházejí tři památky. Cestou k nim jsme si všimli i vodního kanálu, ve kterém Srílančané vykonávali hygienu. Přinesli si mýdlo a šampón a myli se jako ve vlastní koupelně. Po nekonečné chůzi v úmorném vedru jsme došli k první památce, což byl chrámový komplex Island Garden. Další dvě památky se měly nacházet o dva kilometry dál. Po dvou kilometrech jsme ale stále nic neviděli. Naštěstí stejným směrem jako my jelo auto s vlečkou, a tak jsme si na ni vyskočili a nechali se svézt. Nohy jsme spustili dolů a kochali se nádherně zelenými rýžovými políčky. Alespoň víme, že si na další den musíme půjčit kola, ať se nemusíme plahočit pěšky.

     Ráno nám majitel nachystal před pokoj dvě krásná horská kola, ale ta představa, že v 39 °C budeme tahat baťohy na zádech, nás donutila vyměnit kola za staré araby s košíkem, kde je možno si odložit batoh a flašky s pitím. Půjčení kol na celý den nás přišlo na pouhých 200 LKR, což je v přepočtu 32 Kč pro jednu osobu :-). Koupili jsme si tedy vstupenky a vyrazili do areálu. Jako první jsme navštívili Královský palác s citadelou. I zde jsme museli dodržovat pravidla a museli jsme si sundat boty, což byl někdy problém, protože jsme šlapali po rozžhavených kamenech, na které dopadaly paprsky slunce (ještě, že jsme mohli mít odhalená ramena, jinak bychom se asi zbláznili :-D). Dále jsme pokračovali k tzv. posvátnému čtvercovému prostoru, ve kterém se nachází významné chrámy. Nám se nejvíce líbil kruhový chrám Vatadage a naproti němu Hatadage, kde se dříve nacházel Buddhův zub, který je dnes střežen v Kandy. Další krásnou památkou, kterou jsme shlédli, byla sedmipodlažní stúpa Sathmahal. Měří 7 m a má vstupy ze všech 4 stran. Postupně se k nám přidávali makakové a doprovodili nás až k chrámu Shiva Devale No 2, což je nejstarší stavba v Polonnaruwě. Naše kroky vedly dál, tentokrát už bez makaků, až k nádherné stupňovité stúpě Pabalu Vehara, kde makaky vystřídali hulmani. Poté následovala stúpa Rankot Vihara, která je 4. největší na Srí Lance. Pak jsme se přesunuli k chrámu Lankatilaka Vihara s 14 metrovou sochou bezhlavého Buddhy a k jediné bílé stúpě v Polonnaruwě – Kirivehera. Odtud jsme na kolech, na kterých se nám během prohlídky stihly nahřát sedla od slunce, pokračovali do poslední části areálu, kde se nachází posvátný komplex Gal Vihara. Po prohlídce jsme se pomalu vraceli zpátky a historickou část jsme zakončili návštěvou muzea. Odpoledne jsme se jeli okoupat do nedalekého jezera Parákrama Samudra, které jsme si cestou vyhlédli. Byl zážitek relaxovat v něm a u toho sledovat divoké slony, kteří se pásli na druhém břehu. Koupal jsem se asi hodinu a klidně bych tam vydržel i déle, kdyby za námi nepřišly dvě krávy a pět psů, kteří se zřejmě chtěli osvěžit taky :-D.

     Další ráno nám majitel guesthousu navrhl, že nás vezme do dílny, kde můžeme vidět, jak se ručně zpracovává dřevo. Čekala nás také ukázka, jak se vyrábí přírodní barvy. To mě asi zaujalo nejvíce. Předvádějící oškrábal kousek cedrového dřeva, rozmíchal ve vodě a ta se pomalu začala barvit do růžova. Překvapilo mě, že stačilo přidat trochu šťávy z limetky a původní barva se změnila na jinou. Nakonec jsme byli zavedeni do obchůdku, kde se prodávaly suvenýry. Nic jsme si ale nekoupili, protože vše bylo vyřezáváno ručně a barveno přírodně, takže si asi dokážete představit tu cenu. Odpoledne jsme vyrazili na sloní safari do NP Kaudulla. Domluvili jsme si soukromý jeep, který nás v jednu hodinu vyzvedl u ubytka. Řidič měl vážně výborné oči, protože řídil a u toho si ještě všímal zvířat. A ne jen tak ledajakých. Uprostřed jízdy zastavil a řekl, že tam daleko na stromě je chameleon. Někdy jsme tam stáli třeba i 10 minut, protože jsme ho nemohli najít :-D. Dodnes nechápu, jak to dělal. Po pár minutách jízdy, jsme už zahlédli prvního slona. A za chvíli i druhého, třetího, čtvrtého... Celé stádo slonů! Od nejmenšího novorozence až po největšího vůdce stáda. Neskutečný zážitek! Zhruba po pěti hodinách jsme se vrátili zpět. Nádherné rozloučení z Polonnaruwou.

     Další den jsme odjeli do Sigiriye, kde jsme měli v plánu vylézt na Lví skálu. Skála má výšku 200 m a leze se na ni po schodišti. Občas vytesaným v kameni, občas točitým uměle vytvořeným. Nejdříve jsme vylezli někde do půlky skály, kde se nacházela jeskyně s prastarými freskami polonahých nymf. Pak jsme pokračovali dál, až ke dvěma lvím tlapám, po kterých je skála pojmenována. To však nebyl konec, na samotný vrchol jsme museli lézt ještě výš. Ale stálo to za to, výhled byl překrásný! Nahoru a dolů to bylo něco málo přes 12 km. Součástí vstupenky bylo i muzeum, ve kterém se nacházely různé vykopávky a informace o historii Lví skály.

     Kolem poledne jsme se vypravili autobusem do Dambully, kde se nachází jeskynní chrám Rajamaha Viharaya. Ubytovali jsme se v hliněném domku natřeném narůžovo, který vlastní Němka provdaná za Srílančana. Pokoj byl celkem hezký, ale vzhledem k tomu, že dům byl obklopen džunglí, veškerá havěť se nastěhovala do našeho pokoje. Po výšlapu na Sigiryii jsem se celkem těšil, až si dám sprchu, ale jakmile jsem ji uviděl, chuť mě přešla. Dokonce se nám stalo, že k nám přes škvíru ve zdi přišla i ropucha. Zlatá moskytiéra! K večeru jsme se vydali na prohlídku města. Navštívili jsme restauraci, kde jsme si dali rice & curry.

     Další den ráno jsme se už v 6 hodin vydali na prohlídku chrámu. Takto brzy jsme se vydali z důvodu vedra. Už z dálky jsme viděli obřího 30 metrového zlatého Buddhu a zlatou stúpu. Nemohli jsme se dočkat, až si koupíme vstupenky a vydáme se vzhůru k chrámu. To ale nebylo tak lehké, jak to zní. Museli jsme vyšlapat hromadu schodů nahoru a následně sejít zase dolů, abychom se dostali na druhou stranu. Pak jsme sešli do města a zde vedlo schodiště opět nahoru ke klášteru, kde se prodávaly vstupenky. Odtud jsme šlapali ještě výš nahoru po prudkém schodišti, až na samotný vršek, kde se nachází jeskynní chrám. Je to vlastně velká skála, do které jsou vydlabány místnosti. Je jich celkem pět a uvnitř každé z nich se nachází socha Buddhy. A ty zdobené stropy! Byla to nádhera! Při odchodu nás pronásledovali makakové, jak jinak :-D. Dokonce jsme byli svědky situace, kdy si kluk koupil zmrzlinu a opice mu jí vytrhla z ruky a rychle zdrhla na strom. Neuvěřitelné! Já jsem si svou zmrzku naštěstí ohlídal :-).

     Před polednem jsme se vydali na cestu dál na severovýchod, do Trincomalee. Ubytovaní jsme byli v bambusové chatičce blízko pláže. Bambus parádně izoloval teplo, takže nevím, jestli bylo větší vedro venku, nebo uvnitř chatky. Odpoledne jsme se chtěli jít zchladit do oceánu, ale strhl se prudký liják. Mně to ale ani moc nevadilo, v oceánu jsem si zařádil tak jako tak. Mamka odešla do plážové restaurace, kde si dala papájový džus. Já jsem později přišel za ní a dal jsem si melounový džus. Oba jsme si je zamilovali. Dali jsme si zde i chutnou večeři a vrátili jsme se zpátky k chatkám, u kterých se zrovna objevily dcerky majitelů – Yaksha (7 let) a Jathu (10 let), se kterými jsme se skamarádili. Na památku nám namalovaly i obrázky, které dodnes máme. Mezitím, co si mamka povídala s majiteli a objednávala překvapení na následující den, šel jsem s holkami na prohlídku zahrady. Překvapilo mě, že pěstovali dýni, tedy zatím jen zasadili semínka. Zajímalo by mě, jakých rozměru dýně doroste v těchto klimatických podmínkách. Mimo jiné jsem ochutnal i kvajávu. Je to exotické ovoce, které chutná podobně jako hruška, jen je kulatého tvaru.

     Další den ráno jsme vstávali velmi brzo. Už v pět hodin na nás před chatkou čekal tuk-tuk, který nás odvezl do nedalekého rezortu. Zde jsme měli v plánu odjet lodí pozorovat velryby a delfíny. Bohužel vše nevyšlo podle představ. Na lodi nám selhal motor a my jsme zůstali trčet uprostřed širého oceánu. Ani po několika pokusech se motor nepodařilo nahodit. Už bylo pozdě a my jsme se rozhodli, že nebudeme dále čekat a radši se necháme záchranným člunem odvézt zpět a výlet si necháme na další den. Po snídani jsme se vrátili zpátky do rezortu, ale tentokrát kvůli šnorchlováni na nedalekém ostrově Pigeon. Dostali jsme ploutve, brýle se šnorchlem a mohli vyrazit člunem na ostrov. Šnorchlovali jsme poprvé a proto se nám ze začátku moc nedařilo. V moři byly obrovské korály, o které jsme se trochu pořezali. Naštěstí jsme zjistili, že na protějším břehu nejsou korály tak velké, a proto jsme se přesunuli tam. Po nějaké době jsme se šnorchlovat naučili a šlo nám to už samo. Svět pod vodou je překrásný! Různě velké a různě barevné rybky... No prostě nádhera! Dokonce jsme viděli i malé žralůčky. Po malém občerstvení, které bylo v ceně, jsme se po poledni vydali zpátky. Zůstali jsme na pláži, kde jsme se koupali a dováděli ve vlnách. Po nějaké době jsme se vypravili na prohlídku města. Poprosili jsme našeho domácího, který se živí jako tuk-tukář, aby nás za slušnou cenu povozil po nejhezčích a nejzajímavějších místech v Trincomalee. Nejdříve jsme navštívili hinduistický chrám Koneswaram, který je největším hinduistickým chrámem na Srí Lance. Stojí na vysoké skále nad oceánem. Je zasvěcen bohu Šivovi. Potom jsme se přesunuli k druhému hinduistickému chrámu – Pathirakali Amman, který je zasvěcen Šivově manželce Kali. Sice byl menší, ale mně se líbil mnohem více. Byl nádherně zdobený. Měli jsme takové štěstí, že zrovna probíhaly rituály doprovázené hlasitou hudbou a zvoněním na zvon. Rituál probíhal tak, že si věřící vzal kokos a zapálil ho, potom se hlasitě modlil. Po modlitbě odešel k posvátnému kamenu, do kterého co nevětší silou kokos hodil. Hinduisté věří, že na čím větší kousky se kokos rozletí, tím větší štěstí bude dotyčný mít. Vedle hlavního chrámu se ještě nacházel chrám Ganéši, což je syn Šivy zpodobněn se sloní hlavou. Cestou zpátky jsme si všimli stáda srnek. Koupili jsme tedy banány a nakrmili je. Úžasný zážitek!

     Další den jsme opět vstávali v 5 hodin, abychom se znovu pokusili vyplout na pozorování velryb a delfínů. Tentokrát vše vyšlo podle plánu. Pluli jsme daleko od břehů a asi po půl hodině jsme konečně viděli první delfíny. Vyskakovali z moře a dělali salta. Byla to nádhera! Asi po hodině jsme se přesunuli na jiné místo, kde by se měly vyskytovat velryby. I zde jsme viděli delfíny. Velryby jsme bohužel nikde nezahlédli. Snažili jsme se je asi hodinu hledat, ale marně. Snad se nám to podaří někdy jindy na nějakém jiném místě.

     Následující den jsme se kolem poledne vydali na dlouhou cestu do královského historického města Anaradaphury. Po příjezdu a ubytování jsme se, jak máme ve zvyku, vydali na prohlídku města. Objevili jsme jeden krámek, kam jsme chodili na nanuky a na fruit shaky. V takových vedrech byly tyhle dvě věci nesmírně důležité. Navíc nanuky stály v přepočtu zhruba 2,40 Kč :-).

     Další den jsme měli v plánu návštěvu památek v Anuradaphuře, což je město, jehož pozůstatky sahají až do 4. století př. n. l. Původně jsme si, podobně jako v Polonnaruwě, chtěli půjčit kola, ale oslovil nás tuk-tukář, který nám nabídl úžasnou cenu a navíc byl i vynikající průvodce, který toho o historii města opravdu hodně věděl. Prohlídku jsme začali u posvátného stromu Srí Maha Bodhi, který byl zasazen v roce 288 př. n. l. Místními je považován za nejstarší strom světa. Pod jeho větvemi došel dokonce k osvícení i sám Buddha. Jeho sazenici přivezla z Indie na Srí Lanku princezna Sanghamita. Od stromu jsme šli dál (a samozřejmě za doprovodu hulmanů) k místu, kde kdysi stál dům pro poddané a dělníky krále. Dnes z něj moc nezbylo. Jenom pár pilířů a kámen, na který dělníci stoupali při vítání slunce při ranním východu a večerním západu. Naproti něj se nacházela nádherná bílá stúpa Ruwanwelisaya. Původně její výška byla 55 metrů, ale postupně se na Srí Lance vystřídala spousta panovníků, kteří ji nadstavovali a dnes stúpa dosahuje až 107 metrů. Stala se největší stúpou na Srí Lance a na jejím vršku je umístěn krystal. Po prohlídce jsme se nechali odvézt k další památce. Jeli jsme kolem jezera, nad kterým vyčnívaly vršky tří stúp. Dojeli jsme až k jeskyni, kde jsme se dozvěděli, jak to všechno začalo. Dozvěděli jsme se, že z Indie přišel člověk, který Srílančany naučil stavět domy a vyznávat Buddhismus. Dále jsme navštívili klášter Isurumuniya, kde byl k obdivu velký ležící Buddha. Odtud jsme pokračovali kolem nedokončené stúpy Dakkhina, až k bílé stúpě Mirisavethi. Navštívili jsme tisíce památek, takže je zde nebudu všechny vypisovat a přeskočím až na nejstarší stúpu na Srí Lance – Thuparama, pocházející z 3. století př. n. l. Poté jsme se přesunuli k cihlové stúpě Jethavanaramaya. Původně dosahovala až neuvěřitelných 122 metrů, ale protože se neudržovala, postupem času se zmenšovala a dnes má 72 metrů. Naší poslední zastávkou byl tzv. měsíční kámen s pěti kruhy.

     Ráno jsme vyrazili klimatizovaným autobusem zpátky do Kandy. Zde jsme neměli žádné cíle, pouze jsme si jeli na den odpočinout, před dlouhou cestou do Elly, na kterou jsem se už nemohl dočkat. Abychom jen neseděli v pokoji, rozhodli jsme se navštívit batikovou dílnu. V dílně jsme pozorovali místní ženy při výrobě batikovaných šátků. I já jsem měl dokonce možnost si obarvit malý kousek látky. K večeru jsme se samozřejmě ukázali v naší oblíbené restauraci. Paní byla neskutečně ráda a zavolala všechny kuchaře, aby se na nás šli podívat :-). Najedli jsme se a s úžasnou majitelkou jsme se už definitivně rozloučili.

     Následující den jsme měli před sebou dlouhou cestu do Elly. Na nádraží jsme se nechali odvézt tuk-tukářem s velmi dobrou náladou. Pořád si vyzpěvoval slovo "DĚKUJI" ve všech jazycích, které znal :-D. Taky neměl jedno zrcátko. Vyprávěl nám příběh, jak nemá rád policajty, protože jednoho omylem nabral zrcátkem a ten mu jej ulomil. Když jsme dorazili na nádraží, koupili jsme si lístky do II. třídy, ale nakonec jsme nastoupili do III., protože jsme si ji chtěli vyzkoušet. Fungovaly zde všechny větráky, všechna okna šla bez obtíží otevřít... Mám pocit, že byla lepší než II. třída. Cesta trvala 7 hodin a já ji celou proseděl. Přišlo mi příliš nudné sedět uvnitř, a tak jsem si sedl na schůdky do dveří. Tím, že jsme odjeli do hor, slibovali jsme si ochlazení. To se ale nekonalo, zrovna byl prý nejteplejší týden, který zažili. Po ubytování jsme se vydali k devíti obloukovému mostu. Po tomto mostě přijel náš vlak, a tak jsme čekali na další. Ten ale bohužel nejel. I tak je tento most velmi fotogenický.

     Další den po snídani jsme si chytli tuk-tuk a nechali se odvézt do 6 km vzdálené továrny na zpracování čaje Halpé Tea. Přijeli jsme přesně na čas, zrovna začínala prohlídka. Od průvodce jsme se dozvěděli tradiční pětifázový proces výroby čaje. Všude jsme viděli pracující dělníky a stroje. K dispozici byla i ochutnávka čajů. Odtud jsme se vydali na výšlap na horu Little Adam’s Peak, což bylo 7 km tam a zpět. Cestou jsme procházeli čajovými plantážemi, a viděli tamilské sběračky. Jen je škoda, že už byly hodně ovlivněné turisty a za každou fotku chtěly peníze. Z vrcholu byl neuvěřitelně krásný rozhled na okolí! Slovy to nedokážu popsat! Před námi se tyčila hora Ella Rock. Při zpáteční cestě, jsme si dali tzv. cocopinneapple, což je kokos, do kterého je nalitý rozmixovaný ananas. Je to asi nejlepší kombinace dvou ovocí, jaká se dá namíchat. Neskutečná mňamka. Odpoledne jsme navštívili velké vodopády Ravana, ve kterých jsme se mohli i koupat za doprovodu srílanských hudebníků, kteří zde hráli na bubny. Vlezl jsem si přímo pod ledový vodopád. Konečně osvěžení! Po návratu do ubytování jsme nevěděli, co dělat s načatým podvečerem. Rozhodli jsme se tedy, že si ještě jednou vyšlápneme na Little Adam’s Peak. Chtěli jsme si vychutnat západ slunce z vrcholu. Opět nádhera!

     Další den jsme se vydali autobusem někam směr NP Yala. Mamka stála v autobuse u dveří a řidič jel tak rychle, že se bála, že vypadne. Řidič proto snad poprvé v historii Srí Lanky dveře zavřel. Dokonce jsme i píchli, takže jsme zastavili v nejbližším servisu, kde jsme kolo vyměnili. Po hodině a půl jsme vystoupili a vzali si tuk-tuk do Tissamaharamy. Když jsme dojeli do Tissy, ubytovali jsme se v guesthousu a tentokrát jsme si vzali pokoj s klimatizací. Odpoledne jsme si udělali výlet s tuk-tukářem, který nás sem dovezl. Jmenoval se Luis a měl malou motorku, na které nás svezl. Zajeli jsme k jezeru, kde jsme pozorovali rybáře na loďkách, k malému místnímu chrámu a dokonce jsme se zastavili na jakémsi místě, kde jsme pozorovali kaloně a pelikány ve volné přírodě. Dokonce mě Luis i učil řídit motorku :-). Šlo mi to celkem dobře, ale netroufnul jsem si jet příliš rychle. Když jsme se vrátili do guesthousu, vypadla v celém městě elektřina. Zrovna, když jsme si koupili pokoj s klimatizací, to je pech. Domluvili jsme si ještě jeep s řidičem do NP Yaly, který jsme měli v plánu další den navštívit.

     Ráno jsme měli budíček už ve 4:00. Už v takto brzkou hodinu bylo 31° C. Hlavním cílem tohoto dne bylo vidět medvěda a levharta. Hned, když jsme do parku přijeli, jsme viděli buvoly a krokodýly. Z ptáků např. pávy, ledňáčky či marabu. Po parku jsme jezdili tam a sem, a když řidičovi někdo zavolal, že se někde nachází nějaké "zajímavé" zvíře, šlápnul na plyn a rozjel se s námi plnou rychlostí. A ještě že tak, protože jsme díky tomu viděli medvěda. Malý hnědý medvídek, který si v houští hledal potravu. Nádhera! Medvěda ve volné přírodě jsem viděl poprvé v životě. V celém obrovském parku, který zasahuje až na pobřeží Indického oceánu, jich žije jen 10, takže jsme měli neuvěřitelné štěstí. Dále jsme se vydali hledat levharta, ale přesto, že jich je více než medvědů, žádného jsme neviděli. I když řidič dostal informaci, že se někde nachází, ale přijeli jsme příliš pozdě. Mj. jsme viděli např. antilopy, mangusty, divočáky, slony dokonce i s těhotnou slonicí... Park byl také bohatý na různé druhy ptáků např. orly, volavky, zoborožce aj.

     Po snídani jsme odešli na autobus a vydali se do pobřežního města Tangalle. Od naší paní domácí z Tissy jsme dostali tip na nádherné ubytování přímo u pláže. K obědu jsme vyzkoušeli srílanskou specialitu – Roti, což jsou pšeničné placky plněné zeleninou a kuřecím. Později odpoledne jsme vyrazili tuk-tukem na výlet. Jeli jsme kolem rýžových polí až ke skalnímu chrámu Mulkirigala Raja Maha Viharaya. Věděli jsme, že zde bude určitě spousta opic, proto jsme s sebou vzali banány. Jeskynní chrám měl několik pater. V každém z nich bylo několik krásně zdobených místností, ve kterých byla vždy socha Buddhy. Ve třetím patře jsme potkali makaky. Bylo jich strašně hodně a pro některé nám nevystačily banány. Jedna opice na mamku prskla, pak vyskočila na lampu a zatřásla s ní. Těsně vedle mamky spadla žárovka... V patře byl taky betonový bazén s vodou. Poprvé jsme viděli makaky plavat. Věšeli se po elektrických drátech a předváděli akrobatické kousky :-D. Po prohlídce jsme se vydali do Dondry, ve které se nachází největší maják Srí Lanky ležící zároveň na nejjižnějším místě Srí Lanky. Je vysoký 50 metrů a na jeho vrch vede 222 schodů. Od majáku jsme se vydali ke chrámu Sri Vishnu Maha Devalaya. Zpátky do Tangale jsme dorazili kolem půl 9. Den jsme zakončili výtečnou rybou s hranolkami.

     Další den jsme se vyrazili podívat na gejzíry. Do otvoru mezi skalami se dostává mořská voda a ta vystřikuje do velkých výšek. Vždy, když se gejzír blížil, průvodce poznal, že se hladina moře snižuje, a tak asi 30 sekund před výstřikem nás upozornil, ať se připravíme. Úžasná podívaná! Nevynechali jsme ani rybářský přístav, chlapecký klášter a královskou pláž, kam jsme se jeli okoupat. Cestou zpět jsme si prohlédli válečný památník.

     Následující ráno jsme se autobusem přesunuli do Mirissy. Ubytovali jsme se v pokoji s klimatizací a odešli na pláž. Já jsem si vyzkoušel i surfování, ale moc mi to nešlo :-). Pořád jsem padal, když jsem se pokoušel na prkno postavit. Na oběd jsme si dali Kottu, což je něco jako nasekané Roti. Odpoledne jsme si stopli tuk-tuk a vydali jsme se s ním na výlet. Nejdříve jsme navštívili nedaleké město Kogalla, kde jsme pozorovali rybáře na kůlech. Podobně jako tamilské sběračky, tak i rybáři byli ovlivněni turisty a chtěli za fotky peníze. Další zastávkou bylo město Galle, kde jsme si prohlédli maják a pevnost. Jde o nejzachovalejší koloniální město na Srí Lance. Potkali jsme i jednoho místního, který mi nabídl, jestli si nechci dát hada kolem krku. Proč ne? Hady mám rád, takže jsem s radostí souhlasil. Super zážitek!

     Ráno nás při snídani špehovali makakové, naštěstí nám nic neukradli. Poté jsme se autobusem vydali do 100 km vzdáleného městečka Bentoty. Za naším ubytováním byla obrovská džungle, ve které byla spousta exotického ovoce a zeleniny. Viděli jsme rostoucí baby banány, papáju, žakii, chlebovník, kari a fialové chili papričky. Po zabydlení jsme si udělali výlet na želví farmu, což byl důvod, proč jsme do Bentoty jeli. Chovají zde želvičky od vylíhnutí do pěti let a poté je vypustí zpátky do oceánu. Jejich vajíčka nechávají vylíhnout v líhních. Prohlédli jsme si i bazén s jednodenními a dvoudenními želvičkami. Mohli jsme si je vzít i do rukou. Byly tak roztomilé :-*! Viděli jsme i roční, dvouleté, tříleté a čtyřleté želvy. Ty už byly hodně těžké, ale taky jsme si je mohli vzít do rukou. Dokonce zde měli i albíny, kteří se rodí hodně výjimečně a proto jsou vzácní. Odcházeli jsme plní dojmů! Z farmy jsme odjeli do chrámu Kande Viharaya. Nachází se zde největší sedící Buddha na světě. Má neuvěřitelných 49 metrů. Pod ním byl bohatě zdobený chrám a za ním buddhistický klášter, ve kterém se nacházel posvátný strom Bodhi. Cestou zpět jsme se zastavili u jezera, kde se provozovaly vodní sporty. Zkusil jsem si jízdu na nafukovacím křesle, kterou si naposled pamatuji z Turecka. Byla to paráda!

     Následující den ráno jsme vyrazili autobusem do Colomba. Zde jsme si pronajali na dvě hodiny tuk-tuk, který nás vozil po místech, která jsme si vybrali. Nejdříve jsme navštívili park Viharamadevi. Byl krásně udržovaný! Naproti němu stála radnice, která vypadala jako parlament. Dále jsme se vydali do chrámu Gangaramaya. Další chrám, který jsme navštívili, byl Seema Malaka. Do obou platila stejná vstupenka a oba byly krásné. Poté jsme se vydali k parku Galleface Green, což byla taková promenáda kolem pobřeží plná stánků. Odtud jsme odjeli do moderní části města, kde jsme navštívili mrakodrapy World Trade Center. Nakonec jsme si nechali muslimskou mešitu Jami UI-Afar. Nakoukli jsme i dovnitř. Byla nádherná a obrovská! Po této dvouhodinové prohlídce, jsme se vrátili zpátky na autobusové nádraží, odkud jsme klimatizovaným autobusem odjeli do Negomba. Přijeli jsme dřív, než jsme očekávali, protože to řidič vzal po dálnici. Po ubytování jsme si šli projít stará známá místa a naposledy jsme si zařádili v oceánu.

     Další den ráno jsme spali až do půl deváté. Vydrželi bychom i déle, kdyby v celém městě nevypadla elektřina a nepřestal se nám točit větrák. Tím pádem vzduch v pokoji začal být nedýchatelný. Na tento den jsme neměli nic v plánu, takže jsme jen tak seděli na terase a relaxovali nebo chodili po městě. Den jsme završili naším posledním rice & curry. Poté jsme již odjeli na letiště. Srí Lanku jsme opustili přesně o půl noci. Odvezli jsme si milióny nezapomenutelných zážitků, o které jsem se podělil v těchto 6279 slovech.